Letošní výtvarná exkurze 2. ročníků byla věnována období kubismu, které ve většině žáků vyvolává spíše zděšení z geometrických tvarů a vícepohledovosti. Dne 22. 10. 2022 se studenti výtvarné výchovy vydali do Prahy s cílem prohlédnout si tuto v celosvětovém měřítku unikátní pražskou architekturu a také všechny umělecké obory, do kterých kubismus pronikl (malířství, sochařství, interiérový design v podobě nábytku, keramiky, textilu atd.)
Josef Gočár (nám známý z Hradce Králové), Pavel Janák, Emil Králíček, Josef Chochol a další architekti byli žákům představeni v souvislosti se světovým vývojem. Děkujeme SRPG za příspěvek a paním učitelkám PaedDr. Šustrové a Mgr. Markové za připravení pěkné a zajímavé exkurze.
Několik postřehů přímo od studentů:
„Osobně kubismus moc nemusím, ale exkurze mně přinesla nový pohled na tento směr a velmi mě zaujal v užitém umění. Také mě překvapil Josef Gočár, toho mám zafixovaného jako funkcionalistu, proto jsem byl překvapený jeho objemnou tvorbou kubismu. Samotný Dům U Černé Matky Boží byl působivý. Nejvíce mě zaujalo zábradlí schodiště, které bylo upraveno do tvaru krystalu.“ (Eduard Linhart, 6.A8)
„Kubistický nábytek byl velice zajímavý a dobře promyšlený. Pozoruhodné mi připadaly výtvory hlavně od Gočára. Byla jsem šťastná, že jsme se mohli podívat i do kubistické kavárny, byla krásná a měla moc hezkou atmosféru.“ (Anna Moravcová, 6.A8)
„… Dále se mi líbilo, jakým způsobem jsme s kamarádkami strávily volný čas. Navštívily jsme výstavu šatů Blanky Matragi, Prašnou bránu (má 186 schodů) a Českou národní banku, kde jsme si prohlédly 2. největší zlatou minci na světě za cca 170 mil. Kč a také trezor.“ (Eliška Divíšková, Nelly Kurková, Karolína Juzová (2.B4), Eliška Králová (2.A4), Eliška Ságnerová (6.A8)
„Nejvíce mě zaujaly dózy s cik-cak vzorem od Pavla Janáka a nábytek z tmavého dřeva od Josefa Gočára.“ (Vendula Doležalová, Anna Bečičková, 2.A4)
„Byl jsem překvapen originalitou designů. Ohromil mě držák na deštníky a zaujalo mě kování na pracovních stolech. Líbila se mi také socha Otto Gutfreunda, na níž jsme mohli vidět tři různé obličeje, podle toho v jakém směru jsme se dívali.“ (Jan Leitner, 2.A4)