Vážení zájemci o studium,
informace a rozvrhy s předměty pro vstup do výuky najdete: Zde.
Školní rok 2020/21 začal slibně, ve výtvarné výchově 2. ročníků jsme kreslili oči, ústa a učili se základní proporce obličejů. Chtěli jsme nakreslit portréty spolužáků. Když jsme měli tužkové kresby asi v polovině, museli jsme nasadit roušky. A nastal problém. Jak vystihnout portrétovaného člověka bez úst? Práci jsme nevzdali a kreslili jsme tedy schované obličeje pod rouškami, z obrazů mluvily pouze oči. Přesto se kresby dařily. Jenže přišla další rána, studenti museli zůstat doma, a tak nám zůstaly portréty nedokončené. Kresby, které vidíte, zůstanou vzpomínkou na tuto nelehkou dobu.
PaedDr. Blažena Šustrová (učitelka Vv)
Příběh:
Píše se 24. prosinec roku 2095, Vánoce jsou, jako každým rokem posledních 80 let, na blátě, děti sedí u holografického ohně a dědeček jim vypráví příběhy. V tom se jedno dítko podívá na svého dědečka svým zaujatým pohledem a ptá se: „Dědečku, že nám ještě něco povíš z tvého mládí?“ Dědeček kývne. „Dobře, dítka, povím vám něco o dobách, kdy se ještě nemusela nosit rouška,“ řekl a povytáhl si svou roušku trochu výš.
Dominik Stárek (2.A4)
