Vážení zájemci o studium,
informace a rozvrhy s předměty pro vstup do výuky najdete: Zde.
Naše výměna s belgickými studenty začala vlastně už na začátku školního roku, kdy si patnáct studentů z naší školy začalo dopisovat se studenty z belgické školy v Kortrijku. Už před samotným odjezdem do Belgie jsme vytvořili dvojice, a o to více jsme se těšili, až se setkáme tváří v tvář.
V úterý 18. listopadu jsme tedy v časných ranních hodinách vyrazili směr ruzyňské letiště vstříc novému dobrodružství. Nastoupili jsme do veselého šmoulího letadla a zhruba o půl druhé jsme přistáli na bruselském letišti. Tam na nás již čekali dva sympatičtí učitelé ze školy Guldensporen College, s jejímiž studenty jsme se také měli co nevidět setkat.
Následující hodinu jsme jako na trní proseděli ve vlaku, který nás z Bruselu zavezl rovnou do naší cílové destinace, studentského města Kortrijku. Z vlaku jsme všichni skoro vyběhli, nedočkaví a natěšení na své belgické kamarády. Po absolvování rychlé prohlídky města jsme se dočkali – mladí Belgičani na nás před budovou své školy vskutku čekali, opravdoví, z masa a kostí. Dostalo se nám vřelého přivítání v podobě objímání a polibků na tvář, které jsme milým studentům s radostí opětovali. A jelikož jsme po dlouhé cestě hladem už skoro neviděli, uvítali jsme pohoštění ve školní jídelně, kam jsme se vzápětí přesunuli.
Po vydatné svačince nám byl představen tzv. speed dating, jenž pro nás znamenal asi dvouminutový rozhovor s každým z Belgičanů. S úsměvy na tvářích jsme poté opouštěli pozemek školy se svými belgickými protějšky, kteří už nás vzali do svých příbytků, kde jsme pak strávili večer seznamováním s našimi hostitelskými rodinami a zabydlováním se v novém dočasném domově.
Po tomto perném dni nás čekala středa a s ní i výlet do romantického města Brugg, kde jsme absolvovali prohlídku rodinného pivovaru De Halve Maan a s ní i malou ochutnávku jejich piva (a to vše v mezích zákona! V Belgii je totiž legální pít měkký alkohol už od 16 let). Po této pro všechny jistě zajímavé prohlídce následoval rozchod po městě. Díky navigační mobilní aplikaci, kterou jsme si stáhli, jsme mohli vidět všechny důležité a historické památky, které Bruggy nabízí. Zbytek dne jsme tedy strávili procházením se po sluníčkem vyhřátých Bruggách se svými novými kamarády a jaksepatří jsme si ho užili.
Následující den byl už od rána uplakaný – nejen, že jsme se museli na celých 10 hodin odloučit od svým belgických parťáků, ale také nás nemile překvapil déšť. A tak jsme se v poněkud pohřební náladě vydali autobusem na Tyne Cot Cemetery, válečný hřbitov u vesnice Passchendaele. Kolem odpoledne se k naší radosti začalo znovu probouzet slunce a my jsme se přemístili do města Yper, kde jsme navštívili muzeum 1. světové války plné všelijakých zajímavých artefaktů a expozic. Den jsme zakončili u moře, kde jsme měli možnost prozkoumat opevnění z 2. světové války, v jehož spletitých chodbách se některým z nás podařilo ztratit. Zpět do Kortrijku jsme však naštěstí odjížděli v plném počtu a opět jsme se shledali se svými Belgičany.
Na pátek jsme byli natěšení úplně všichni, jelikož na programu byla návštěva továrny na čokoládu. Ta samozřejmě nezklamala – všichni jsme odcházeli se žaludky napěchovanými tou nejlepší belgickou čokoládou. Ke štěstí jsme tedy nakonec ani Willyho Wonku nepotřebovali, stačila úžasně milá paní průvodkyně, která nám bohatou ochutnávku umožnila.
Víkend jsme všichni strávili různě – program byl totiž v repertoáru našich „adoptivních“ rodin. A tak se stalo, že někteří z nás se podruhé dostali k belgickému pobřeží, někteří si užili večer na bowlingu a někteří se podívali až do nedaleké Francie.
Pondělí pro nás znamenalo poslední den výměny, avšak co se aktivit týče, nebylo o nic chudší. Ještě před rozedněním jsme se všichni společně autobusem vypravili do hlavního města, kde jsme měli strávit naše zbývající chvíle v Belgii. Díky belgické paní učitelce jsme stihli vidět všechny významné památky, a to už dopoledne. Poté jsme měli pauzu na oběd, kdy jsme měli možnost porozhlédnout se po městě na vlastní pěst. Tím ale náš den nekončil – měli jsme před sebou totiž ještě návštěvu interaktivní výstavy v Parlaméntariu a výlet do parku Mini-Europe, kde jsme mimo Atomium stojící poblíž viděli také například Eiffelovu věž, Big Ben, šikmou věž v Pise anebo pražský orloj. Jenomže slunce začalo brzy zacházet za obzor a stejně jako den se ke konci schyloval i náš pobyt. Na letišti jsme se za potoků slz a dusivých obětí rozloučili s belgickými kamarády, se kterými jsme si za pouhý týden stihli vytvořit silná kamarádská pouta. Poté už nás čekal jen let do Prahy, kde jsme přistáli kolem 11 hodiny večer.
Konec pobytu ale neznamená konec přátelství. S novými kamarády jsme stále v kontaktu a těšíme se, až je v dubnu přivítáme u nás.
Tímto bychom za nás všechny chtěli poděkovat paní Moravcové a Odlové za to, jak úžasné byly a s humorem s námi čelily všem nesnázím. Dále děkujeme všem našim spolužákům, kteří se s námi výměny účastnili. Bylo skvělé pozorovat, jak pomyslná zeď předsudků mezi osmiletým a čtyřletým gymplem padá a jak spolu táhneme za jeden provaz. A nakonec děkujeme samotné škole, že nám vůbec umožnila takto vycestovat a získat tak zkušenosti a zážitky na celý život.
Julie Roštlapilová 7.A8
