Vážení zájemci o studium,
informace a rozvrhy s předměty pro vstup do výuky najdete: Zde.
A je to tu! Pondělí, 29. května, půl šesté ráno a autobus s šestnácti studenty třídy 2.A8 a paními učitelkami Lockerovou a Dernerovou vyjíždí od našeho gymnázia směr Oravská Polhora, o které jsme do tohoto dne slyšeli jen a pouze z vyprávění.
Jakmile jsme dorazili na místo, začali jsme se s našimi slovenskými kamarády nadšeně vítat a v té době nikomu nevadilo, že se za necelých pět dní budeme naopak loučit. Všem nám pět dní připadalo jako spousta času.
Během pondělního odpoledne nás slovenští kamarádi zvládli provést celou školou a jejím nejbližším okolím, představili nám pomocí krásné prezentace Oravskou Polhoru. Mladší žákyně nám zahrály a zazpívaly hned několik lidových písní z této oblasti, a dokonce jsme si stihli uplést košíky z papírových ruliček, které nám Slováci v hodinách pracovních činností zvládli umotat.
V úterý nás čekal kulturní program strávený v Oravské Polhoře. Dozvěděli jsme se, že gajdy, tedy v překladu dudy, se vyrábějí velice složitě a není o nic lehčí se na ně naučit hrát. Milý pán, který je do takzvané gajdošské kultury velice zapálený, nám dokonce vyprávěl, jak složité bylo dostat tuto překrásnou tradici na seznam světového dědictví UNESCO. Navštívili jsme také pramen Slaná voda, kde přímo ze země vyvěrá léčivý pramen s jodo-bromovou vodou. Nakonec jsme měli velice zajímavý program o úpravě ovčí vlny a mohli jsme si vyrobit kytičky z krepového papíru, které vypadaly jako živé.
Ve středu na nás čekala prohlídka skanzenu a Muzea oravskej dediny, vzdáleného asi hodinku cesty od Oravské Polhory. Po skanzenu jsme absolvovali osmikilometrovou túru Juráňovou dolinou, kde byla překrásná, lidmi netknutá příroda. Nakonec jsme se po celodenní námaze naložili do termální vody v aquaparku, kde jsme i přes veškerou únavu dál blbli a vyváděli alotria.
Čtvrtek nás přivítal s jednoduchým programem, a to soutěžením o ceny. Jelikož byl den dětí, soutěžily všechny děti ze školy, ale nikomu to nevadilo. Disciplíny byly velice zajímavé, jako například soutěž v pití vody ze skleniček, skákání v (později proděravěných) pytlích od brambor, vožení zahradních koleček nebo přetahování. Jako odměnu na každého čekaly langoše a nanuky. A kdo nelenil a nasbíral více jak patnáct razítek, získal zajímavé odměny. Odpoledne nás čekal společný program v rodinách, který se nám všem moc líbil.
Pátek byl velice smutný den, ale všichni jsme si hodlali užít alespoň dopoledne, když jsme soutěžili Češi proti Slovákům v různých sportovních aktivitách, ale nikdo to nebral jako rivalský souboj, ale jako zajímavé přátelské derby. Nakonec jsme úplně všichni dostali pár bonbonů jako odměnu a šlo se na poslední oběd. Všichni jsme byli zamlklí a bylo nám líto, že už je konec. Po obědě začala spousta holek brečet, protože se už nejspíš nikdy takhle všichni nesetkáme. Kluci se nám sice trochu pošklebovali, že jsme citlivky, ale ani jim nebylo do skoku, a když zbývalo pouze pár minut do obávaného odjezdu, všichni jsme se moc smutně objímali, ale už jsme chtěli být doma, protože jsme věděli, že odjezd neoddálíme.
Nakonec bych asi měla ještě zmínit, že jsme se každý den v pozdním odpoledni scházeli na fotbalovém hřišti, aniž by to naše paní učitelky tušily. Nikdy jsme se sice nesešli v plné sestavě, ale i tak to bylo moc fajn. A dokonce jsme se párkrát potajmu večer vydali k nedaleké řece pozorovat bobry.
Myslím si, že jsme si to moc užili. Bylo to opravdu moc fajn. A vděčíme za to našim hodným paním učitelkám, které věřily, že budeme hodní, a nebály se zorganizovat tento výměnný pobyt.
Karolína Zumrová, 2A8
